Né, že bych tohle normálně poslouchala, ale k nejlepšímu seriálu (4teens) a kevšemu, k této písničce mám silnej citovej vztah. Prostě super!

Nedokážu to jen tak smazat... aneb jak to bylo a už nikdy nebude!!!

Nejsem ničím výjimečná. Je mi 14. Mám za sebou nejhorší rok mího života a tuto část období nazývám Fuckin' Thirteen. Bylo mi třináct, šťastná, nic mi nechybělo. Léto 2011. Začínalo to tak nevinně, klidně. Přišel jeden den, jeden okamžik, jedno rozhodnutí. Všechno je ztraceno. V tomto věku se každá holka zajímá o kluky, lásku, vzhled a všechno. V mím případě nešlo ani o kluky ani o lásku. Nazvala bych to úchyláctví, pedofílie. Deset měsíců trpím depresemi. Neexistuje zatím žádná cesta, jak z této propasti hnusu odejít. I když je to necelej rok, nezapomenu na ty chyby. Bohužel nemám žádný ponaučení nebo tak něco. Neumím zapomínat jako ostatní. Snažím se žít jako každá jiná holka. Ale nejde to. Všechno se to šíleně odrazilo na mí psychice. Jsem vlastně úplně v prdeli. O tom jednom tajemství ví jen tři lidi, kteří při mně stáli, když mi bylo sakra blbě. Jsem zadaná. Mám úžasnýho kluka. Stejně v sobě mám pořád ten pocit. Ten hajzl mě naučil nenávidět sebe i ostatní. Jsem ráda za své přátelé, mou třídu, mího kluka, ale nejsem ráda za sebe. Sem se vždycky vypisuju. Mí pocity, mí vzácný šťastný chvíle, všechno je tady. Jednou si to možná přečtu. Už i tím, co mě zajímá jsem zkažená. Baví mě drogy. Nefetuju nebo tak něco, ale láká mě to. Čtu o tom články, sleduju dokumenty, filmy. Dokonce ani nekouřím. V psychice jsou taky náznaky sledováním hororů. Jó, už odmalička mě láká něco v tomto smyslu. Vraždy, krev, lekáky. Jednou, kvůli jednomu zážitku, jsem kvůli nim nespala, brečela. Bylo to, když jsem byla mladší. Už v té době bylo něco špatně. Poslouchám rock, metal, punk. Ta hudba mi vždycky pomůže jako nikdo jiný. Jsem milovník zvířat. Ráda jím. Nejde to na mě vidět, protože nepřibírám a ani nerostu, jsem tak akorát. Už se těším na sk8.

Konečně jsem našla něco, co mě nakoplo zbavit se toho hnusu. Jsem zkažená až do srdce, ale to já nechci. Nikdy jsem to nechtěla. Ale život je prostě .... BITCH ... Musíte se naučit porušovat jeho pravidla a zrušit osud. Budu šťastná. Vysměju se všem, co mi ublížili do ksichtu, aby věděli, že jsem silnější než oni.

Nejdřív jsem se odhlásila z kroužku - přírodovědnýho. Každej pátek jsem odcházela ze školy jako nasranej člověk. Končím s tím! Pokaždý se s nejtupějším vědoucím tohoto spolku nic nedělání pohádám a mí nervy tohle prostě nevydržej. Už mě nikdo v odpoledních hodinách neuvidí ve škole... rozhodně nechci, aby si už o mě každej myslel, že se neumím usmívat, protože já se usmívám ráda, miluju smích. Nechci, aby vypadalo, že jsem včera večer zase břečela, protože já už brečet nebudu. Rozhodně né proto, pro co jsem doposud ztratila každou slzu s milióny způsoby, jak uniknout. Nakopnu život, nechci mít deprese. Chci žít tak, aby můj život za něco stál. Na světě jsou i horší věci než problémy nějáký ubulený holky. Mám skvělýho kluka, nejúžasnější přátelé a super rodinu. Nechybí mi nic a nic mi chybět nebude. Seru na depky, to byla špatná cesta. Já našla tu správnou a lepší!

Jakpak je to u mě za poslední dobu? Řekla bych, že jsem jak na houpčce. Chvilku SMILE, chvilku TEARS. Jojo, takovej je život. Snažím se učit, ale asi nemám na to naučit se na 1. Dneska tři 4. Jojo... Lidi, já nechci prázdniny!! Já chcu školu.. já nechci jít na jinou. Chci bejt tam a nikde jinde...

Lidi, miluju ten seriál ♥ Ta písnička mě dokáže tak ovlibnit, jako každá jiná, ale k téhle mám taky svůj příběh...

Když si vzpomenu, co jsem v tu zasranou deštivou neděli udělala a co jsem si nechala dělat. Ráda bych se tomu zasmála. Ale zas tak silná nejsem. Poslední dobou vůbec nevím, jak se mám cítit, co mám dělat. Vůbec nevím, kdo jsem. Zítra s ním budu chodit přesně měsíc, v mém pc mám oficiálně 1029 písniček a stále k sobě chovám obrovskou nenávist. Jsem na dně, všechno mě sere, nic mě nebaví. Přežírám se čokoládou a nejen jí a občas sem tam hodím smile ať nikdo nepozná, že ... nic mě momentálně nenapadá, ale koho to sere, že?!! Áno, fuck you..

Má kamarádka má prý taky depky. Z toho, že ji jeden kluk nemiluje a ona ho šíleně moc. Ví o tom, ale nemá o ni zájem. Když mu napíše, neodepisuje jí. Ani to, že to tak prostě nacítit napsat nemůže. Říkám jí, aby se na něho vysrala, ale chce to čas. Asi vím, proč to stejný neříká ona mě. Chci zapomenout, ale ta potvora depka stejně přijde.

když se snažím si vszpomenou na tuto melodii, tak nikdy na ni nepřijdu. ale když ji začnu poslouchat, jsem úplně v prdeli, protože začnu litovat a mám depku. když chci mít depku, tak si ten song pustím. depku chci mít jen když nevím, co ze životem.

Myslela jsem si, že to bude fajn i bez tancování, ale...

nevím proč, ale občas poslouchám to, co mě ničí. tóny něčeho, co se nestalo. je to špatné, ale přesto to chci zažít. řekněte mi proč? dneska jsme jeli na nákupy, do okresního města. to město se mi líbí. né supr obchoďákama, ale těma smutnejma posprejovanejma sprejama. tak mě láká toulat se večer po městě, třeba sfetovaná. pobudit se v dešti na zašpiněné zastávce, úplně zničená. asi jsem si na tu bolest tak zvykla, že jí chci ještě víc.

mám v sobě tajemství, za které se stydím. chci ho zapomenout. neví o něm nikdo, jen já a ten zkurvenej hajzl... nejde o lásku!.. škoda.

už je tu zase ta nálada, kdy chci trpět a trpím. proč??? protože nemám o čem psát písničky... naučila jsem se žít s tou nemocí - deprese. už se mi ani nechce snažit se o nějákej lepší výsledek. mám úžasnýho kluka, kterýho miluju! on mě taky miluje a když jsem s ním, tak je mi úžasně. jenže on neví, že po nocích ulehám zdrcená do postele se zlomenou duší, srdcem a nechutí do života. no není to super?! trpím tím od třinácti. je mi čtrnáct a život v hajzlu. chci vám říct, co se mi stalo, ale nemůžu. bohužel. má kamarádka má depky z kluka a já mám depky ze člověka, kterej je jen úchylný perverzní prase. naučil mě nenávidět se, naučil mě nenávidět svůj život, naučil mě nenávidět.

Lithium
I'm so happy 'cause today
I've found my friends
They're in my head.
I'm so ugly, but that's okay, 'cause so are you
We've broken our mirrors
Sunday morning is everyday for all I care
And I'm not scared
Light my candles in a daze
'Cause I've found god
Yeah...

Dneska jsem dostala pěknou nálož odporných známek. Ve škole jsem plakala, ale dobře, tohle prostě nešlo udržet. Stejně bych v té škole byla pořád. Musím být mezi lidmi, jinak dostanu depku. Musím se smát, něco dělat... můj "darling" dneska nebyl ve škole, vlastně celej týden. Už potřebuju obejmout!! Když jsem s ním začala chodit, bylo to strašně na rychlo. Byla jsem zvyklá na to, jak jsem svobodná, ale už jsem zvykla. Jsem s ním ráda, jen díky němu už nemám deprese. Miluji ho!!

Miluju ten song. Je tak úžasně chytlavej... ten refréén!! ♥♥

Tuhle písničku jsem si oblíbila v létě 2011. Bohužel v tom létě se něco stalo a pravě kvůli oné věci jsem tu psávala ty depresivní články o tom, jak je mi strašně. Ta písnička mi to všechno vrací. Všechno to, jak jsem se cítila. Cítila jsem se spoutaná s tím, že se z toho nikdy nedostanu. Všechna bolest za úsměvy, pro mě hnus! Je to pryč a když ji teď poslouchám, jsem ráda, že je tato kapitola žití zamnou. Každopádně, abych byla trochu optimistická, dobře si díky této písničce vyliji srdíčko, když píšu songy já. Tato písnička pro mě má velkej citovej význam.

S mím novým milovaným je to čím víc krásnější. Miluji ho, chci s ním bejt pořád!